aktuálně: 37 uzavírek, 4 nehod
Zákruta.cz  >  Magazín  >  

Jarek Orsák: Su pořád usmátý

13. března 2012

Tohoto mladého a talentovaného Valacha jsem viděl poprvé v roce 2005 v rámci tehdejšího Českomoravského poháru. Zaujal mě nasazením a drivem, který předváděl v každém průjezdu. Premiérový titul mu unikl jen o vlásek, pokazilo se auto. Jak prosté. Soutěžák Jan Štepánek nabídl čerstvým vicemistrům ČMPR bonus v podobě startu se svým STIčkem na Labském sprintu, to bylo první nakouknutí mezi velké kluky.

Ilustrační foto

Sezóna 2006 pak znamenala kompletní účast v obou nejvyšších šampionátech. Lepší technika, nové zkušenosti a hlavně vypiplaný rozpis dopomohl posádce Orsák - Vajík k zisku titulu absolutních mistrů ČR ve sprintech. Ten má obrovskou cenu, neboť konkurenty Jarinovi s Karlem nebyl nikdo menší než Josef Semerád, Roman Odložilík, Josef Peták, Jan Štěpánek s WRC a řada dalších střelců. V roce 2009 započal Jarin z Poteča spolupráci s Mirkem Caisem a také s Pierem Scalvinim. Tím dostalo Jarkovo závodění nový směr. O tom, jak to vše bylo a kam se Jarinovy cesty ubírají dál, si povíme na následujících řádkách.

Jarku, o tobě se traduje, že jsi se k rally dostal díky otci, tvůj táta jezdil? V žádné výsledkové listině jsem ho neobjevil...

„Ano, můj táta jezdil závody do vrchu a v rally na místě spolujezdce. Já se k tomu dostal přes něho i přes mé starší kamarády, kterým se připravovaly závodničky v našem servisu.“

Ty jsi začal na lokálních soutěžích se čtyřkolovou Mazdou, není to pro začátečníka najednou moc? Úzké auto, čtyřkolka, turbo...? Do toho rozpis, spolujezdec...

„Tohle auto jsem vlastně bral tátovi, který s ním jezdil do práce. Po večerech jsem ho pak řídil já, to jsem ještě neměl ani papíry. Nejvíce jsem se vyblbnul na sněhu. Dá se tedy říci, že jsem s autem měl už hodně naježděno a docela jsem si s ním porozuměl.“

Po Mazdách 323 GTX a GTR už přišlo pravé soutěžní auto od Silvestra Mikuláštíka. Také jsi naskočil do Českomoravského poháru, jaký byl ten přechod?

„Bylo to divoké. Učil jsem se. Tratě na amatérech se nechalo najíždět bez omezení, v Českomoravském poháru třikrát a dost. S tím souvisela i změna rozpisu. Já jsem byl zelenáč, Roman Pešek také. On pracoval u JM Engineeringu, takže měl k závodům také blízko, ale nevěděli jsme nic o správné stopě, brzdných bodech a tak... Byl to pro nás závod, jak se dostat nejrychleji z bodu A do bodu B. Hlava, nehlava. Bylo to fajn závodění. Dělal jsem na dva závody mechanika u Honzy Štěpánka, který mi později velmi pomohl. Honza mi postavil závodní motor a stal se mým velkým rádcem. Druhý, kdo mi výrazně pomohl s technikou a zázemím, byl náš skorosoused Staňa Chovanec.“

Od sezóny 2006 jezdíš v republice...

„To byla teprve změna! Vždy jsem bral závodění jako koníčka a zábavu. Neměl jsem vedle sebe nikoho, kdo by mi radil. Na všechno jsem si přicházel sám.“

Říkáš koníček, to jsi ho tedy dotáhl hodně daleko...

„Neživíme se tím, bereme to opravdu jako koníčka a zábavu, ale s profesionálním nasazením. Dnes to jinak ani nejde.“

Narazil jsi na otázku peněz, jak vidíš dopad krize na naše soutěže?

„Určitě to je znát všude, kam se podíváš. Pro mě je zvláštní, že čím více peněz na závodění seženu, tím více jich tam zahučí. Určitě je méně startujících i diváků. Je to paradoxní, ale každoročně přibývá vozů specifikace S2000. Jak si to pak vysvětlit? Co se týče peněz za startovné, tak by bylo určitě fajn, kdyby kluci s auty do slabších tříd platili méně. Průměrná suma 15 tisíc na velký mistrák je velká řacha a když to pak spočítáš za rok... Sprint je za polovinu a to je jeden z důvodů proč tam ti kluci utíkají.“

Ty ve svých autech jedeš díly domácí produkce. Jak jsou spolehlivé a jak se díváš na jejich použití?

„Určitě jsem moc rád, že se u nás v republice najde pár dobrodruhů, kteří se zabývají vývojem a stavbou racingových komponentů. Já jsem jel tuzemské převodovky KAPS a GARDO, všechny diferenciály a také tlumiče.“

Když jsme u těch tlumičů, tak dnes platí, že dobrý podvozek je ta pravděpodobně nejvhodnější investice do závodního auta, můžeš k nim říci něco bližšího?

„Vyladění a vývoj jednotlivých komponentů stojí obrovské peníze. Pro mě je malý zázrak, že Jindra Křístek dosáhl ve skromných podmínkách takových výsledků. Testování jako u Reigerů není u Protlumu reálné, ale to, co se povedlo Jindrovi, je opravu perfektní. Já jsem na Protlumech vyhrál i svou první vložku absolutně, to bylo na Valašce 2008.“

Nevím, jestli to je možné, ale dokázal bys je porovnat třeba právě s Reigery?

„Největší rozdíl je na asfaltu v extrémních situacích. Tam je jasně vidět, že Protlum není až tak dotažený. Je to logické, Reiger má testovací a vývojový tým, Jindra je na to de facto sám. Na Protlum ale i tak nedám dopustit. Na těchto tlumičích jsem se pral o desetinky s Romanem Krestou a s Vaškem Pechem. Vím, na co je Protlum dobrý, a také ho tak používám.“

Pokud se nepletu, tak ty jsi na nich jel všechny ty slavné a úspěšné Jännery, ne?

„Ano, to je pravda, tam jsem jel specifikaci, u které jsem se podílel i na vývoji. Protlum mám odladěný na sníh a nezpevněný povrch. Výhoda je, že Jindra mi s tlumiči udělá přesně to, co potřebuji. Od Reigeru je to samozřejmě dražší a trvá to déle. Protlumy jedu i v tréninkáčích a mám s nimi odježděno opravdu hodně. S Jindrou dělám dlouhou dobu a je to spolehlivý člověk, z mého pohledu není co vymýšlet.“

Vždy jsi startoval v závoďácích s pohonem obou naprav. Po Mazdě, Subaru a Mitsubishi přišla trojice speciálů S2000. Peugeot, Fiat a Škodovka. Byl start s dvoutisícovkami náznak toho, kam jsi měl v té době směřovat?

„Cíl každého závodníka je být co nejvýše a jet s co nejlepší technikou. Ovšem cesta s S2000 je pro nás zatím neufinancovatelná. S Peugeotem 207 S2000 se také spojuje můj největší zážitek ze závodního auta. Bylo to první Áčko, které jsem řídil. Podvozek, brzdy, řazení se sekvencí... byl to fakt silný dojem.“

To bylo na Šumavě, nebylo zrovna moc pěkné počasí...

„Podmínky na trati byly docela složité, ale pohybovali jsme se poměrně vysoko. Na suchých RZ jsem jezdil pár vteřin za Romanem Krestou, který jel také s Peugeotem. Přiznávám ale, že jsme s Karlem z toho byli dost vyjevení. Na Čínově byla průtrž mračen, já si na vodě auto párkrát zašlápl a vyrobil krizi. Druhý den bylo sucho a já si teprve začal na auto pořádně zvykat...“

Ale zastavil vás ohníček. Co Fiat a Barumka?

„Tak to bylo, nějaká závada na elektroinstalaci a bylo po nadějích. S Fiatem Grande Punto jsme sice dojeli v rámci MMČR na sedmém místě, ale asi jsem udělal chybu, že jsem na to kývl. Měli jsme sednout do Lanceru a byli bychom určitě výš. Tohle jsem si připadal jako v práci. Po každé RZ jsme dávali auto dohromady. Lehli si pod ně, pak do motoru, pak... zkrátka pořád nějaký problém. Nabídka na S2000 se neodmítá, tak si nestěžuji.“

Na Vyškově jsi jel s Fábií, byl tento start stejně jako při Szilveszter Rallye testem na Monte Carlo?

„Ano, to jsme už věděli, že ta možnost je celkem reálná. Bylo to jako splnění snu. My jsme do toho šli s tím, že musíme dojet. Bez ohledu na výsledek. Nebylo to tak úplně to pravé závodění. Nastavení auta bylo takové +/- ideální, ale vše na jistotu. Občas jsme zatáhli a šli do toho, zrádná místa byla fakt na jistotu. Hodně s rezervou. Nakonec se nám to podařilo lépe, než jsme předpokládali.“

Tam to bylo více než překvapivé a skončit devátý za jmény jako Hirvonen, Hänninen, Vouilloz, Sarrazin, Kopecký, Wilks není vůbec špatné. Byl ti trénink z Valašské stopy či Jänneru k něčemu?

„Monte je hodně o zkušenostech. Zajde slunko a jsou plotny, za zatáčkou to může být zase jinak. Ztráceli jsme v určitých pasážích pravidelně, jak to bylo na sněhu, získávali jsme. Výletem mimo trať jsme darovali soupeřům asi dvě minuty, ale jeli jsme bez špiónů, takže to vlastně bylo dobré. Proti Jänneru to je něco zcela jiného, je to nesrovnatelné. Na sněhu najezdím každou zimu řadu kilometrů, ale s Monte prostě nemáme dostatek zkušeností.“

Rok na to jsi jel na Monte Carlo s tehdejší novinkou Citroën DS3 R3T, ale moc jsi se nesvezl. Jak se ti líbí koncepce úzké předokolky s turbem?

„Byla to první závodní předokola, se kterou jsem jel. Sice jsem v zimě trénoval s Hondou od Tondy Tlusťáka, ale ve Francii a v Monaku bylo vše opět jinak. Nabídka vyrazit na Monte se neodmítá a je jedno s jakým autem. Ve Francii nebylo auto nachystané a zprovoznili ho až těsně před startem. Takže první kilometry jsme jeli až na soutěži. Jet bez testu do tak náročné rally je docela zvláštní. Hlavně byla pryč pohoda a klid. Na první RZ to bylo dobré a učil jsem se. Vše fungovalo dobře, ale pak začalo auto hořet. V autě s plexiskly nejdou stahovat okna, tak jsme dým vyháněli dveřmi. Nechali jsme tam oproti ostatním dvoukolkám moře času. V malém servisu se podařilo auto opravit, ale na následující 45km zkoušce nám odešlo servo. Byla to nejvíce vydřená RZ v mém životě.“

Dobře, ale jak se ti tedy jeví Citroën DS3 R3T?

„My jsme toho vážně moc nenajeli, ale to auto je na nezpevněném povrchu hodně rychlé a má velký krouťák. Ovšem dvoukolka, to není pro mě moc na svezení...“

Citroëna připravovali Italové, stejně jako když jsi honil díly na R4...

„Sága s názvem R4 je příběh sám o sobě. Jednali jsme s nimi dlouho dopředu, abychom měli vše potřebné zavčasu a mohli jsme připravit a otestovat auto. Stejně byly díly pozdě a ne všechny. Už při testech jsme odhalili řadu slabin. Vaškovi to začalo fungovat až na Barumce. V té době jsem věděl, že je potřeba se k autu chovat s rozumem a tak jsme ho docela šetřili.“

Barumka je tvá domácí soutěž, býváš na ní nervózní více než jinde? Máš problém s tlakem okolí atp.?

„Ne, ne, není to pro mě problém. Naopak to beru jako doma a tak se mi jede lépe. Mám kolem trati řadu kamarádů a známých a je to na pohodu. Každý závod si užívám. Su pořád usmátý.“

Jak moc testuješ?

„Teď už ne. Jsme hodně zaměstnaní a třeba když jsme jeli velký mistrák, sprinty a Slovensko, tak jsme seděli v autě skoro pořád.“

Už v začátcích jsi měl na modrém Subaru velký nápis Hankook, je to guma, na které se dá závodit?

„Ano, tak tomu je od půlky roku 2005. Mým sponzorem je od té doby společnost GPD - největší velkoobchod s pneumatikami v ČR. My jsme už měli nějaké výsledky a GPD potřebovalo upozornit na své produkty, tak jsme se dohodli a začala naše spolupráce. Sedli jsme ke slivovičce a podepsali smlouvu. Na pneu Hankook jsme i závodili. Naposledy teď na Pražském sprintu. Ta guma funguje skvěle a zásadní rozdíl oproti nejlepším gumám pro rally jsou finance. Hankook na to, jak je levný, funguje, ale na rovinu: není tak rychlá jako třeba Michelin. Auto na špici zkrátka musí mít jiné obutí, ale dokážu si je představit na řadě aut, které nemusí hledat každou setinku či desetinku. Tam pak ladíš každého koně v motoru, Nm či obutí a naladění podvozku.“

Z výše uvedeného je jasné, že jsi během krátké doby vystřídal řadu různých aut. Jak koncepčně, tak i generačně. Jaký jsi typ pilota? Přizpůsobuješ se ty autu, nebo potřebuješ auto naladit podle svých potřeb?

„Pravda je, že auta byla buď naše nebo různých týmů a každé bylo úplně jiné. Navíc je jasné, že každý závod potřebuje něco jiného..., takže je v tom od každého něco. Naše Mitsubishi je postavené mně na míru, ale u najatých aut jsem se musel trošku přizpůsobit i já.“

Co nový spolujezdec, má už nějaké představy o tom, jak by mělo auto v ideálním režimu fungovat?

„David zatím nemá moc zkušeností s Lancerem, ale na Jänneru byl překvapen, jak rychle a pěkně se dá letět s autem na sněhu. S Karlem jsme prošli dlouhodobým vývojem a tam to bylo o něčem jiném. Karel přesně věděl, co potřebuji já a co auto. Dnes mám hotové setupy a řadu dat, takže to máme jednodušší.“

Jaké auto tedy chystáš do nové sezóny?

„Mitsubishi Lancer Evo IX.“

Proslýchá se, že to nebude specifikace R4, ale že půjdete zpátky do eNka. Je to pravda?

„Ano, je to tak, postavili jsme úplně nové auto.“

Ty jsi testoval i Evo X od Tomáše Kurky, jaké jsi měl z auta dojmy a když jste stavěli nové auto, proč ne právě desítku?

„Tomáš má auto postavené velice pečlivě a na ničem nešetřil. S Evo X jsem jel vlastně jen v Praze na Sprintu s ředitelem GPD Michalem Babičkou a to je moc málo na to, abych řekl něco víc. Prahu jsme si jeli spíše užít, než pořádně závodit, takže to také v posuzování auta nepřidá. Já jsem o Evo X pro sebe na letošek vážně přemýšlel, ale pro devítku mluví naše zkušenosti s nastavováním auta a také s množstvím dílů, které máme a umíme opatřit. U desítky by to bylo vše od začátku.“

Kde je konec tvé R4?

„To auto máme na dílně. Ještě nevím, co s ním bude dál. Jestli ho prodáme, pronajmeme a nebo s ním pojedeme Slovensko. Vše je možné.“

Co je tvůj sen, kam bys rád dotáhnul své závodění? Táhlo by tě to někam ven mezi pořádné vlčáky, nebo ti to doma vyhovuje?

„Ono je to hlavně o penězích. Je jisté, že kdyby bylo za co, tak se vydáme do Evropy, do IRC, případně do světa. Já su rád, že můžeme startovat tak jako doteďka. Je skvělé, že máme partnery a díky nim můžeme jet nejen doma, ale i na Slovensku. S dosavadním vývojem naší kariéry jsem maximálně spokojený. Zahraniční konkurence se nebojíme.“

Díky za příjemný rozhovor a ať se ti nová sezóna povede podle představ.

Michal Oberstein

Další články

Nejkrásnější lokality vedle českých dálnic

Cestování po českých dálnicích nemusí být jen o rutinní jízdě z bodu A do bodu B. I když se na cestách potýkáme s dopravními zácpami a nekonečnými opravami, okolí českých dálnic skrývá množství nádherných a zajímavých míst, která stojí za to objevit.

zobrazit článek >

Ceny benzinu trápí mladé řidiče - cena ropy Brent je klíčovým faktorem

V poslední době se mladí řidiči stále více potýkají s rostoucími cenami benzinu, které značně zatěžují jejich rozpočet. Tento trend není jen výsledkem inflace nebo vládní politiky, ale především výkyvů na globálním trhu s ropou, konkrétně cenou ropy Brent, která má zásadní vliv na konečnou cenu pohonných hmot.

zobrazit článek >

Tipy pro efektivní stěhování: Jak ušetřit čas a peníze?

Stěhování v dynamických městech na realitním trhu s sebou vždy přináší výzvy. Kromě kolísajících nájmů a cen nemovitostí může být velkou výzvou také městská doprava a logistická omezení. V tomto článku se s vámi podělíme o nejlepší tipy a triky, které vám pomohou efektivně a úsporně se přestěhovat v rámci města.

zobrazit článek >