Pravidlo zipování

Minule jsme si připomněli povinnost vytvořit v koloně stojících vozidel průjezdný jízdní pruh, dnes se vrátíme k pravidlu o zipování. Připomeňme, co přesně říká příslušný odstavec (§ 12 odst. 5) zákona o silničním provozu: „Přejíždět z jednoho jízdního pruhu do druhého smí řidič jen tehdy, neohrozí-li a neomezí-li řidiče jedoucího v jízdním pruhu, do kterého přejíždí; přitom musí dávat znamení o změně směru jízdy. Při souběžné jízdě umožní řidiči vozidel jedoucích v průběžném pruhu řidičům vozidel do tohoto pruhu přejíždějících z pruhu, který přestal být průběžným, vjet tak, aby se vozidla jedoucí v průběžném pruhu a vozidla do něho přejíždějící mohla řadit střídavě po jednom do jízdního proudu průběžného pruhu. Tam, kde se dva jízdní pruhy sbíhají v jeden, aniž by bylo zřejmé, který z nich je průběžný, nesmí řidič jedoucí v levém jízdním pruhu ohrozit řidiče jedoucího v pravém jízdním pruhu.“

Smyslem pravidla je, aby se před místem spojení pruhů v optimálním případě vozidla z obou pruhů střídala, takže všichni budou mít patřičnou jistotu a spojení obou pruhů bude plynulé; přinejmenším bude plynulejší, než když se dosud velká část řidičů snaží dostat se do průběžného pruhu o mnoho desítek metrů dříve, a pak jsou naštvaní, že ten, kdo jel za nimi, se chce zapojit před nimi. Nemluvě o řidičích, kteří od počátku jeli v průběžném pruhu a mají pocit, že oni jedou ve „správném“ pruhu pomaleji než ti v „nesprávném“. Taková situace probouzí řidičské vášně, neústupnost, neochotu někoho před sebe pustit, a na opačné straně agresivitu ve vynucování domnělého právě někam zajet.

Povšimněme si přitom, že se v onom odstavci nepíše „je povinen umožnit“, ale pouze „umožní“. Z toho plyne, že zipování záleží především na dobré vůli toho, řidiče, který má před sebe zipující vozidlo pustit, což je svým způsobem logické, protože jinak by to bylo v rozporu s první větou téhož odstavce.

Jaké je tedy správné chování? Jedeme-li v pruhu, který pokračuje, pustíme před sebe jedno vozidlo (nikoli dobrosrdečně víc, tím bychom snížili plynulost), a to v místě, kde druhý pruh končí. Jedeme-li v pruhu, který končí, dojedeme až na konec a ujistíme se, jestli řidič, který nám má podle pravidla zipu umožnit vjet do svého pruhu, se to skutečně chystá udělat. Pokud ne, netroubíme, nic neukazujeme, počkáme na dalšího.

Někteří řidiči si pravidlo zipu vynucují i v případě, kdy se jeden ze dvou pruhů jedoucích rovně mění v odbočovací. Samozřejmě chybně. Pruh, kterým jedou, nepřestává být průběžný, jen vede jiným směrem - o pravidlu zipu podle druhé věty uvedeného odstavce tak nemůže být řeči a provoz se řídí pouze podle věty první.