Dodr¾ování bezpeèné vzdálenosti

U pravidel o vytvoøení prùjezdného pruhu a o zipování, kterým jsme se vìnovali v pøedchozích dílech na¹eho seriálu, je pøesnì zøejmé, co má øidiè udìlat a jak se chovat. Naproti tomu u povinnosti dodr¾ovat bezpeènou vzdálenost podobná pøesná instrukce chybí, proto¾e v rùzných situacích se bezpeèná vzdálenost li¹í.

Mo¾ná i to je dùvod, proè v loòském roce poru¹ení této povinnosti bylo ètvrtou a v roce 2010 dokonce tøetí nejèastìj¹í pøíèinou dopravních nehod øidièù motorových vozidel (v obou letech kolem ¹esti tisíc pøípadù, co¾ je zhruba 9 % ze v¹ech nehod). Poèet tìchto nehod vzrostl zejména po úpravì vzájemných vztahù øidiè - chodec na pøechodech pro chodce (po 1.1. 2001), kdy prudce brzdící øidiè pøed pøechodem je¹tì staèil zastavit, ale bohu¾el u¾ to nestihl ten druhý, tøetí...

Pøipomeòme si nejprve, co k tématu øíká zákon o silnièním provozu. Podle prvního odstavce § 19 - „øidiè vozidla jedoucí za jiným vozidlem musí ponechat za ním dostateènou bezpeènostní vzdálenost, aby se mohl vyhnout srá¾ce v pøípadì náhlého sní¾ení rychlosti nebo náhlého zastavení vozidla, které jede pøed ním.“

Na otázku, jak se vyrovnat s touto povinností, odborníci nejèastìji uvádìjí metodu nejménì dvou vteøin, která umo¾òuje odhadnout, jedeme-li za pøedchozím vozidlem pøíli¹ blízko. Staèí se zamìøit na nìjaký pevný bod u silnice, napøíklad strom, dopravní znaèku nebo sloup veøejného osvìtlení a odpoèítat dvì vteøiny od chvíle, kdy kolem nìj pøedchozí vozidlo projelo. Pokud k nìmu dojedeme døíve, jsme moc blízko!

Metoda zapadá do logiky, kterou dobøe chápeme, toti¾ ¾e ve mìstech pøi ni¾¹í rychlosti mohou vozidla nepochybnì jezdit blí¾e ne¾ na dálnici pøi jízdì stotøicítkou, pøesto je tøeba stále myslet na to, ¾e není v¹emocná. Nejen¾e tøeba na dálnici tì¾ko odhadneme, kdy pøesnì pøedchozí vozidlo vybraný pevný bod minulo, proto¾e je to nìjakých sedmdesát metrù pøed námi.

Souèasnì musíme myslet i na to, ¾e na suché vozovce prostor odpovídající dvìma vteøinám mù¾e na správnou reakci staèit, zatímco za nepøíznivého poèasí nikoli - brzdná dráha se v takových podmínkách prodlu¾uje a prudké vyboèení stranou ve snaze vyhnout se pøeká¾ce mù¾e zase napø. zpùsobit smyk. Je potøeba si uvìdomit, ¾e èím víc to na silnici klou¾e, tím vìt¹í musí být rozestupy mezi vozidly. Vìt¹í bezpeènou vzdálenost od osobních aut by mìli dodr¾ovat øidièi nákladních vozidel a kamionù. Jejich vozidla mají del¹í technickou prodlevu brzd a navíc (z titulu vìt¹í hmotnosti) i del¹í brzdou dráhu.

Velký ne¹var ohlednì bezpeèné vzdálenosti mù¾eme dnes dennì vidìt na silnicích - nejeden øidiè se pøiblí¾í k vozidlu pøed sebou na pár metrù, aby mìl co nejvýhodnìj¹í pozici ve chvíli, kdy se uvolní prostor v protismìru a bude tak mo¾né pøedjí¾dìt. Pøitom samozøejmì nemù¾e dokonale vidìt pøed vozidlo, za kterým jede, a nemusí tak zaregistrovat, ¾e toto vozidlo musí náhle brzdit, proto¾e se pøed ním náhle objevila nìjaká pøeká¾ka.

Co následuje pøi nedodr¾ení bezpeèné vzdálenosti je víceménì jasné, stejnì jako kdo je viníkem takové nehody - lidová tvoøivost si proto dokonce vytvoøila prùpovídku „co neubrzdí¹, to neukecṓ. Výjimky v¹ak na svìtì existují prakticky ze v¹eho. A tak si pøedstavme situaci, ¾e øidiè øádnì dodr¾uje bezpeènou vzdálenost za pøedchozím vozidlem, a do mezery pøed ním náhle nìkdo vjede tak ne¹ikovnì, ¾e dojde k nehodì.

V takové situaci mají prioritu ustanovení § 17 zákona o silnièním provozu, podle nich¾ pøedjí¾dìjící øidiè nesmí ohrozit ani omezit pøedjí¾dìného (nesmí ho tedy ani donutit k zabrzdìní), a dále nesmí pøedjí¾dìt, jestli¾e by se nemohl bezpeènì zaøadit pøed vozidlo nebo vozidla, která hodlá pøedjet.